peacemakers

24.4.2022

My nejsme ve válce

Loni v listopadu jsem začala svou úvahu o době covidové slovy: „Není to sice naštěstí opravdová válka…“. Teď začnu slovy: „Česká republika naštěstí ještě není ve válce, i když náš premiér tvrdí že ano“.

Nicméně  válka je blízko. Právě dnes to jsou dva měsíce, co vpadli Rusové na Ukrajinu. A mír pořád není na dohled.

Na válce je nejhorší to, že to odnášejí obyčejní lidé. Jsou mařeny nejen jejich životy, ale i to, co třeba celý život budovali.  Jsou ničeny jejich domovy i zdroje obživy. Je pak opravdu těžké milovat i toho bližního svého, který to utrpení způsobuje. Je pak složité neodsuzovat národ agresora. Semeno nenávisti je zaseto a média ho přihnojují. A vydatně.

A tak vysílám prosbu: „Lidé, nalaďte se na vlny lásky. Vládnoucí představitelé, domluvte se na mírovém řešení a zajistěte spokojený život lidu, díky kterému jste ve vašich funkcích. Vojáci odložte zbraně a jděte napravovat škody, které jste těmi zbraněmi způsobili. Pomáhejme jeden druhému a vytvořme svět míru, lásky a harmonie“.

To, co teď zažíváme je další zkouška. Ta válka na Ukrajině má ale jednu výhodu. Přestal se řešit Covid…

Nechci ten válečný konflikt zlehčovat, ale nemyslím si, že média, která nám dva roky vsugerovávala nepravdivé informace o covidu, tak že tato média teď pravdivě informují o tom, co se děje kolem nás. To, co nám předkládají nejsou fakta, jsou to emotivní příběhy, které nás mají nasměrovat tak, aby naše názory byly „ty správné“. A ten, kdo ten správný názor nebude sdílet bude potrestán. Historie se opravdu opakuje. Tohle už tady bylo. Jak nadčasové jsou Orwelové a Bradburyové… Jak rychle se svoboda může změnit na nesvobodu…

Právě mi pípla upomínka, že je neděle a blíží se 21.hodina a tím i mírová meditace.

A tak se jdu modlit a meditovat za mír.

Kéž nám Bůh pomůže…

 

18.3.2022

Jak to vidím…

No, musím přiznat, že nic moc… Nějak se nemůžu naladit na to, že válka na Ukrajině brzy skončí smírem. Dokonce to vnímám tak, že Putin, bude-li opravdu zahnaný do kouta, tak použije jaderné zbraně a pak už nebude vítěze. Bude jen poražených… Nevím, nakolik si to západ uvědomuje, nevím, nakolik si to uvědomují naši představitelé, kteří na Ukrajinu posílají zbraně.

Moc bych si přála, aby naše země byla vždy prostředníkem k dosažení míru mezi znepřátelenými stranami, a ne aby někomu, jedno komu, posílala zbraně. Naše vláda by měla ocenit vlnu solidarity, která se strhla, ale měla by se starat primárně o naše občany, kteří ji zvolili. A ne vše jen pro Ukrajinu. Je to alibismus. Není otázka zda to NEBO to. Mělo by to být to I to. A věřím, že se nenaplní slova premiéra Fialy, že jsme ve válce. Nejsme ve válce a úkolem premiéra je, abychom ve válce nebyli ani v budoucnu.

A tak nezbývá, než se modlit a snažit se nepodléhat strachu. Teď je doba na žití přítomným okamžikem. Nemyslet na to, co bude nebo by mohlo být, vydávat ze sebe to nejlepší a prociťovat vnitřní mír. Zvyšovat své vibrace a pracovat na sobě. A ten vnitřní mír šířit kolem sebe. To je lék dnešní doby a tím lékem můžeme léčit všichni

 

 

21.11.2021

Úvaha nejen o době covidové, ale hlavně o nás…

Tato doba, doba covidová, je zvláštní. Není to sice naštěstí opravdová válka, nicméně je to mezní situace, kde každý musí zaujmout nějaký postoj. Ten postoj, který je asi v současné chvíli nejrozšířenější je: „Nechám se naočkovat ať mám pokoj, ať můžu cestovat, chodit do kina a na koncerty, do hospod, prostě ať můžu žít normálně“. Do téhle skupiny bych zařadila hlavně ty mladší, převážně ty, kteří nepoznali totalitu. Do druhé skupiny, jejímž motivem je: „Očkováním se ochráním před covidem a jeho těžkým průběhem“ bych zařadila ty, co se bojí. Ať už oprávněně proto, že mají ještě další zdravotní komplikace, ale pak také i ty, jejichž psychiku ovlivňují mainstreamová média, která strach z covidu šíří na všechny strany. Další skupinou pak jsou ti, co se nechají naočkovat proto, aby mohli dál provádět svou práci. Ano, opravdu už je to tak, že jsou určité skupiny povolání, kde mají očkování nařízené, jinak nesmí do práce. Tito lidé, kteří se museli dát naočkovat proti své vůli, kteří dokonce museli před očkováním podepsat informovaný souhlas, kde berou na vědomí možné nežádoucí účinky, tak tahle skupina trpí asi nejvíc. Ohnula záda jen proto, aby nepřišla o práci, udělali něco, o čem si myslí, že jejich zdraví škodí. Prostě BYLI DONUCENI k dobrovolnému očkování. No a poslední skupinou jsou ti, kteří se naočkovat nenechali. Kteří nemoc buď prodělali a mají protilátky, nebo nemoc neprodělali, ale očkování proti covidu nedůvěřují a raději upřednostňují zdravý životní styl a počkají si třeba na prověřenou vakcínu. Ta poslední skupina je od zítřka perzekuována. Nesmí do hospod a restaurací, ke kadeřnici či na masáž, do fitka, prostě na hromadné akce vůbec. Paradoxem je, že budou-li chtít pracovat, pak se na pracovišti budou muset každý týden testovat. Jinde než na pracovišti je ale test neplatný. Tak co si o tom všem myslet?

V každém případě nepopírám, že Covid existuje, že má v mnoha případech závažný průběh a že je třeba vzít ho na vědomí. Že je potřeba větší ohleduplnost mezi lidmi, že je třeba víc dbát o své zdraví a zdravý životní styl. Nechápu ale, proč je obézní člověk, který kouří a pije, nesportuje a jen civí na televizi, tak proč je něco jako vzor pro ostatní jen proto, že je očkovaný? Proč se nebere v úvahu přirozená nedůvěra lidí ve vakcínu, která byla vyvinuta až moc rychle, která neprošla klasickými testy vakcín a je pořád brána jako experimentální (protože třetí testovací fáze skončí až v roce 2023) a která má daleko víc nežádoucích reakcí, než je u běžných vakcín povoleno? Proč se víc nemluví o tom, že existují i účinné léky, které těžkému průběhu zabraňují…. Proč je všechno úsilí nejen našich politiků upřeno jen k vakcinaci. Nechci si myslet, že je to proto, že těm nevyužitým vakcínám projde koncem roku expirace… Chci vládě téhle i budoucí důvěřovat, že to s námi občany myslí dobře, že myslí na naše zdraví. Co si ale mám myslet o tom, že očkovaný člověk může covid klidně přenášet, nemusí do karantény a může normálně chodit do práce i mimo práci? Nemáme být v boji s covidem efektivní? Tím míním dělat taková rozhodnutí, která riziko covidu opravdu sníží. Čím pomůžeme například seniorům v domovech důchodců, když očkovaný člověk tam přístup má, i když je třeba covid pozitivní a zdravý neočkovaný člověk přístup nemá, protože prostě není očkovaný? Podle mého Covid buď je nebo není a je jedno, zda je člověk očkovaný nebo ne. A proto opatření buď pro všechny nebo pro nikoho. Další věc, kterou potřebuji vyzdvihnout je to, že očkováním chráním sebe. To znamená, že sebe chráním před těžkým průběhem. Odmítám to, že neočkovaný člověk ohrožuje své okolí. Proto se dáváme očkovat, abychom byli chráněni my, ne nikdo jiný. Neočkovaný tudíž ohrožuje maximálně sebe, a to už je na zvážení každého, jak si svou situaci vyhodnotí. Vždyť snad svoboda rozhodování ještě existuje… Další myšlenka ke zvážení je to, že se pořád očkuje původní vakcínou a nebere se v úvahu, že virus už zmutoval a je třeba vakcína nová. To je ale opravdu na zvážení odborníky. A tak naše i světové odborníky prosím, ať jsou objektivní a může se jim dát zase věřit. Jak si mám vysvětlit, že začala být zveřejňována aktuální statistika, která byla předtím dostupná pouze pro poslance a ze které rozhodně nevyplývalo, že teď je to epidemie neočkovaných. A tato data po cca třech týdnech přestala být publikována s tím, že si je odpírači vakcinace špatně vysvětlují. A další proč. Proč se pořád ještě neuznávají protilátky? Vždyť je dokázáno, že po prodělání Covidu se aktivuje slizniční imunita, která je daleko účinnější obranou než imunita získaná vakcinací. Ještě že alespoň platí, že půl roku po prodělání covidu je člověk vakcinace ušetřen. Ale proč jen půl roku a ne podle toho, kolik protilátek jeho tělo produkuje?

A poslední proč je o rouškách. Roušky mají svůj význam v určitých oborech, převážně zdravotnických. Třeba chirurg už když studuje, počítá s tím, že operovat musí v roušce. Ale pro nošení roušek existují určitá pravidla. Třeba jak dlouho se rouška může nosit, aby byla ochrana účinná. Určitě to není jedna rouška na týden, ani ne na den, ale pouze na daný lékařský úkon. A tak povinnost nosit roušku vnímám jako symbol podvolení. Jako symbol, že ve společnosti existuje zlo, nepřítel, a my ho rouškou chceme od sebe odpudit. Roušku vnímám jako účinnou v případě, že mám nějaké respirační onemocnění (ale stačí i rýma) a já nemůžu zůstat doma v izolaci a musím mezi lidi. Pak si roušku vezmu s tím, že chráním druhé. Je mi ale smutno, když vidím na ulici děti v rouškách. Venku přece mají dýchat čistý vzduch a ne ten svůj vydýchaný… Proč si mají děti (a nejen děti) ještě víc snižovat imunitu tím, že nedýchají čerstvý vzduch? A proto nošení roušek by mělo být jen dobrovolné s tím, že ji nosím ve chvíli, kdy mám oprávněné podezření, že můžu někoho nakazit.

Tak to byly dlouhé úvahy. Nějak jsem se rozepsala. Ale doufám, že na má proč přijdou brzo odpovědi

 

29.10.2021

S očkováním je život jednodušší. Ale musíš mít u sebe mobil J

Jako každý rok, tedy skoro každý rok ( s výjímkou loňska, kdy bylo vše zrušeno kvůli koroňákovi), chodíme 28.října na Mou vlast. I letos jsme měli lístky a těšili se na krásný vlastenecko- kulturní zážitek. A protože nejsme očkovaní, zašli jsme den předem na PCR test, abychom měli jistotu, že nás na koncert vpustí. V den D, čtvrtek, jsme měli hutný program. Nejdřív sraz se sousedy u lípy svobody, kde byl přípitek na naší republiku, pak k synově rodině na oběd a potěšit se s vnoučátky, pak přejet do Prahy do hotelu, dát se do gala a pak… Pak už jen se slavnostně naladit a vyrazit na koncert. Že by byl s testem nějaký zádrhel, jsme nepočítali, vždyť minule nám přišel výsledek do čtyř hodin. Tentokrát uplynulo dvacetčtyři hodin a výsledek nikde. Kolem poledne jsme tedy vyrazili za vnoučátky s tím, že tam už výsledky určitě přijdou a my je budeme mít alespoň v mobilu, když už ne vytištěné… Čas ubíhá.. Až tu, kolem třetí odpoledne, pípne Luďovi sms. A je tu výsledek – negativní. Jupppí … Já také očekávám sms každou chvíli, vždyť na testu jsem byla před Luďou. Ale nic. Nic a nic a nic. A pak už čas pokročil a my museli vyjet směr hotel Palace. Celou dobu čekám na sms a nic… Na recepci hotelu požadují doklad o očkování nebo bezinfekčnost. Luďa vysvětluje věci tak, jak jsou. Bez testu mě ale neubytují. Nicméně řešení se našlo. Za dvěstěpadesát korun si tam můžu udělat antigenní test. Takže další bod, hotel, vyřešen. A já pořád čekám. Ta zatracená sms snad už každou chvíli přijde… Přece o ten koncert nepřijdu… Z hotelu vyrážíme s Hedvikou a Standou, kteří nechápou, proč si komplikujeme život tím, že se nedáme očkovat. Vždyť s očkováním můžeš do kina, na koncert, do restaurace… Tolik výhod mají očkovaní, tak proč jsme tak proti tomu? Na odpověď, že až budou medicínské důvody převažovat, tak se očkovat třeba dáme, nechápavě vrtí hlavou… Vždyť ty výhody očkování tak převažují, tak proč otálíme…  Dojdeme k Obecňáku a já naposledy prohlížím zprávy na mobilu. Nic. Žadný výsledek tu není. Můj koncert je ohrožen… A tu Hedvika zbledne a tiše pípne: „Já u sebe nemám mobil, mám ho v hotelu…“ A tak se diskuse na téma výhody očkování takhle rozřešila. Očkovaní jsou za vodou, ale musejí mít u sebe mobil… Následoval Standův úprk do hotelu pro mobil, my s Luďou se zařadili do fronty u vstupu a modlíme se. Když na nás dojde řada, Luďa postaršímu chlapíkovi řekne, jak se věci mají. Jsme mu vydáni na milost. A on…. S chápavým úsměvem jen pokyne  a řekne: „ Tak běžte, a koncert si hezky užijte“. Jupppí! Andělé nám ho seslali, takových lidí teď moc není… Teď už jen aby Standa našel ten mobil. Našel a stihli. Těsně před zhasnutím světel, to znamená těsně před začátkem se s Hedvikou usadili na svá místa. Vše je zalito sluncem a my si vychutnáváme to nádherné nadčasové české dílo… Druhý den se však Luďa budí s dráždivým kašlem. Je nemocný. Ale stejně bude podle platných pravidel ještě čtyři dny moci všude. Vždyť platný negativní test je základ…

Jak je vše relativní…

 

 

 

26.10.2021

Andělé jsou opravdu mezi námi

Vím, že jste o tom už určitě slyšeli a mnozí to i zažili, i já. Ale pořád jsem tím fascinovaná a když takový prožitek nastane, zažívám pocity božské radosti a jednoty. Popíšu tedy ten dnešní zážitek. Začnu tím, že jsem se včera dovolala svému dvornímu měniči pneumatik. A měl volno hned druhý den, dnes, v úterý… Vzhledem k tomu, že vláda zase přitvrdila protikoroňácká opatření, tak jsem se pro jistotu zeptala, jestli se při výměně pneušek budu moct ohřát uvnitř v kanceláři, jako obvykle, nebo budu muset trajdat po venku. Pan měnič, budu mu říkat Čepek, řekl: „Vy jste určitě očkovaná, tak vy můžete dovnitř.“ Na to jsem odvětila, že očkovaná nejsem. V telefonu jsem pocítila  doslova zatuhnutí. Pan Čepek chvíli mlčel a pak řekl: „Tak to vás dovnitř nebudeme moct pustit, žena se bojí, že by jí neočkovaní mohli nakazit“. Jak jsem nepohotová, tak jsem odvětila jen něco v tom smyslu: „No dobrá, budu s tím počítat“. Až později mě napadlo, že jsem se měla rovnou zeptat jaký je pro ně rozdíl chytit covid od očkovaného a neočkovaného. Vždyť přece očkování chrání svého nositele před těžkým průběhem. Takže očkovanec je chráněný a může mu být jedno, s kým se stýká. Tedy samozřejmě si musí vybírat společnost neprskající, nechrlající, prostě zdravou. To jsem mu ale řekla až dnes, když jsem předávala klíčky od auta. A protože byl krásný den, tak mi trajdání ani nevadilo a těšila jsem se, že prozkoumám místní zelenou turistickou značku, po které jsem ještě nikdy nešla. Jdu tedy po značce, která vede po silnici a vidím, že proti se šourá jakési prapodivné individuum mužského vzhledu. A z pangejtu vybírá klacíky. No, moc dobrý pocit jsem neměla, ale v duchu se mi rozezněla má mantra, kterou mám od Swamijiho a rázem byly obavy pryč a já pokračovala dál. Když jsem chlapíka míjela, naše pohledy se setkaly a s úsměvem jsme kývli na pozdrav. A tu se ten chlapík v rozdrbaných montérkách a zašlé fleesovce na mě podíval krásným čistým pohledem a řekl: „Víte, já to tu uklízím po tom větru, co byl minulý týden. My máme hned vedle pozemek a já jsem zvyklý se starat nejen o moje, ale i o obecní“. A dali jsme se do řeči. Po chvíli se zeptal, jestli jsem turista. Tak jsem odvětila, že tentokrát jen vyplňuju čas při měnění pneumatik. Že nemůžu čekat uvnitř, protože nejsem očkovaná. Na to on s krásným soucitným tónem řekl: „ Nebojte se, já jsem očkovaný a nic mi není“. A tak se stočila řeč i na očkování. Taky mi pověděl, že je očkovaný proto, že se stará o svojí starou vážně nemocnou maminku. A že jsou očkováni oba, aby se chránili. A že na jaře nosil roušku i u kosení trávy na svém pozemku. Že ta vládní nařízení dodržoval. Joj, to mě ho bylo líto. Úplně jsem si představila sekáče před takovými 150 lety, kteří by na rozkvetlých loukách kosili v rouškách… Udělali by to, nebo by použili selský rozum? Předpokládám, že by použili selský rozum… I teď je selský rozum na místě. Ať si každý vyhodnotí, jak působí rouška nebo vlastně spíš respirátor, protože rouška je opravdu jen symbol, který má naprosto zanedbatelný ochranný účinek. A respirátor by se měl měnit každé tři hodiny aby byl účinný. Kdo to dělá? A ten, kdo to dělá, proč to dělá? No ze strachu a strach strááášně snižuje imunitu. Není na místě spíš imunitu všemožně posilovat a respirátor nosit jen ve chvíli, kdy je člověku blbě  a nemůže to doma vyležet? Ale to jsem trochu odbočila.  S chlapíkem jsme si krásně popovídali a já se vydala na cestu zpět, pro auto. A procházela jsem také kolem kostela. Kolem toho nádherného kostela Nanebevzetí Panny Marie, kam tak rádi chodíme na vánoce na Rybovku. I když jsem už neměla moc času, stejně jsem ke kostelu zašla a zkusila vzít za kliku. Zamčeno. Tak jsem před ním chvílku postála. A v okamžiku, kdy jsem vykročila, že už teda fakt musím, se objevil chlapík s klíčema a kostel otevřel. Radostně jsem prohodila: „ No to je úžasné, já jsem se tak moc chtěla podívat dovnitř…“ A chlapík s úsměvem prohodil: „ Já vím, andělé mi o vás řekli a poslali mě sem. Tak to prostě funguje“ . A tak jsem v kostelíku chvíli v klidu spočinula a pak se vydala pro auto. Pan Čepek práci právě dokončil …

 

10.9.2018

O KORUNĚ ČESKÉ

Milí lidé,

Když se řekne koruna česká, co se vám vybaví?

…

Já o tom začala přemýšlet na počátku mé pouti po Beskydech 5.5.2018. to jsem si ráno potřebovala koupit jízdenku za 12 kč. K tomu si manžel přiobjednal Mladou frontu. Kdyby stála 18 kč, tak bych to měla přesně. V peněžence jsem totiž měla 30 kč a dvoutisícovku. Mladá fronta ale stála 19 kč a tak jsem musela rozměnit onu dvoutisícovku.

Bylo to ráno v obyčejné trafice, kde většinou nejsou připraveni na tak velké bankovky. A i když prodavačka viděla, že prohledávám celou peněženku, abych nemusela rozměňovat, stejně řekla: „Nemáte korunu?“ v tu chvíli mě napadla KORUNA ČESKÁ, náš národní korunovační klenot a s úsměvem jsem odpověděla: „Zatím neJ“.

Prodavačka mi tedy vrátila patřičný obnos a my se vydali směr Hlavní nádraží.

Přijeli jsme akorát, nicméně náš vlak měl hlášené 40 minutové zpoždění. A tak jsme čas vyplnili v Burger Kingu, kde jedině se na Hlavním nádraží dalo sedět. Vybírala jsem si tam nějaké dobrůtky, když tu jsem ve vitríně zahlédla nádhernou papírovou korunu Burger King ze zlatého papíru.

Okamžitě se mi vybavila má odpověď trafikantce „Zatím ne“. A za chvíli už byla koruna moje a zdarma, protože to je něco jako neprodejný dárek pro děti. Korunu jsem pečlivě schovala do batohu a za chvíli už tu byl náš vlak směr Beskydy. Měli jsme dva přestupy a poznali tak jak luxusní pendolino (se 40 minutovým zpožděním), tak hezký vláček do Frýdku Místku, tak i jednovagónový vláček do Stříteže, naší cílové stanice. Co se ale stalo … Těsně před naším výstupem jsem před sebou na zemi uviděla 1 korunu českou… Vzala jsem ji a uložila do peněženky.

Od té chvíle mě tohle téma provázelo a já při chůzi přemýšlela, co si kdo vybaví, když se řekne KORUNA ČESKÁ…

A pak jsme došli do Gutů k onomu spálenému kostelíku, ze kterého zůstal jen kříž s Ježíšem Kristem. To místo, díky kterému „Pouť posvátného popela“ vznikla.

To místo bylo zvláštní, ale moc neobvyklých pocitů jsem neměla. Spíš mě zaujala louka hned naproti přes silnici, krásně ozářená Sluncem. Tam bylo to pravé místo na „ilustrační foto“, na které jsme byli dokonale připraveni už z domova – měli jsme s sebou cestovní vinné skleničky (dárek od syna), červené víno, chleba, já ještě posvátný popel z citronu míru. A teď už i onu královskou korunu Burger King. Udělali jsme  pár fotek a pak jsem začala snít: „ koruna česká, obnovené království, království nebeské …“ A tak tam vzniklo Království Nebe na Zemi.

Bylo to 5.5.2018.

A od té doby VÍM, že naše koruna je NAŠE.

Nedejme si ji vzít.

Nechtějme euro…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

21.12.2015

Vše má mírové řešení

Jsem vegetarián.

Už asi 10 let.

Nejím maso proto, aby kvůli mně neumíraly živé bytosti.

Až do migrantské krize jsem měla za to, že vše má mírové řešení.

JENŽE

Díky Islámskému státu jsem tuto teorii přehodnotila a měla za to, že NĚCO  mírově řešit nejde.

Dneska jsem ale dostala lekci.

Díky jedné naducané masařce, která i v den zimního Slunovratu hbitě kroužila nad napečeným cukrovím a střídavě  usedala na právě chladnoucí vánočky, čerstvě nazdobené perníčky  a můj hrnek s čajem.

Řekla jsem si, že si to nenechám líbit a mouchu chytnu do sklenice a vynesu ven.

Jenže – nemohla jsem sklenicí rozmašírovat své výtvory. Navíc moucha byla vždy rychlejší a než jsem ji stihla přiklopit, byla na jiném perníčku či vánočce.

A pak mi došla trpělivost.

Mírové řešení selhalo a tak začalo jít mouše o kejhák.

Vzala jsem si plastové desky a snažila se mouchu zaplácnout. JENŽE  – opět byla rychlejší. Snad půl hodiny jsme se honily po kuchyni a pak mi Univerzální architekt seslal řešení.

Zapojila jsem mozek.

Došlo mi, že moucha je tam, kde je světlo.

A tak jsem rozsvítila v chodbě zhasla v kuchyni. Moucha přeletěla do chodby. Já rozsvítila v předsíni a zhasla v chodbě. Moucha přeletěla do předsíně. A pak – rozsvítila jsem venku a zhasla v předsíni a…

…moucha dobrovolně odletěla.

Z toho vyplývá, že i tato situace měla mírové řešení a začínám být se syrskou krizí opět optimista.

Však on nám Univerzální architekt nějaké mírové řešení sešle.